Jdi na obsah Jdi na menu
 


CO JE SPIRITUALITA?

13872785_1026145440831779_5335330054743200365_n.jpg

Spiritualita neboli duchovnost je určitý způsob, jakým žijeme svůj život a jakým přistupujeme k životům druhých. Je to přístup založený na lásce a úctě k sobě sama i k ostatním bytostem. Znamená to, že respektujeme přirozený běh života, přirozené uspořádání věcí a přirozené potřeby každého tvora. Těmi tvory či bytostmi jsou nejen lidé a ostatní živočichové, ale i rostliny i dokonce živly jako je voda, vzduch, země,… Znamená to určitou moudrost, schopnost hlubšího vhledu do života svého i druhých.

Spiritualita je nám vrozená a přirozená, jen je velmi často potlačena egem a konzumním způsobem života, který je v našich končinách častý. Spiritualita se dá rozvíjet, prohlubovat, roste spolu s námi. Nejde o nějakou vnější formu, praxi, kterou je potřeba dodržet, každý může svou spiritualitu projevovat svým jedinečným způsobem. Není to nutně o tom, odříkávat nějaké modlitby či provádět rituály, člověk může být hluboce spirituální a přitom žít svůj život vcelku civilně. Není to o formě, ale o vnitřním nastavení, o prožitku. Tak to mám i já. Nejsem příznivkyně modlení na povel, úkonů, které se provádějí mechanicky, jsem příznivkyně autenticity života.  Přijímám a respektuji, že pro někoho pravidelná modlitba je tím, co ke svému vyjádření, ke své spokojenosti potřebuje. Pokud to ale tak necítíte, nejste o nic méně duchovní, ba může to být právě naopak.

Pokud člověk vnitřně roste, rozpouští své  ego a žije dle svých přirozených potřeb, pak spiritualita se probouzí a začne být přirozenou součástí života. Přináší člověku větší spokojenost, naplnění. Já osobně postupem času více důvěřuji svým pocitům, své intuici, řízení zevnitř, které jedině může rozlišovat a ukazovat moje opravdové potřeby. Žiji opravdověji, mé prožitky jsou hlubší, prožívám hlubší radost, ale i bolest, která také patří k životu. Není to přežívání v zakonzervovaných umrtvených tělech, je to opravdový život, který je nepředvídatelný a nevyzpytatelný právě proto, že se s každou vteřinou mění.

Na své cestě jsem si už odžila mnoho bolesti, ale neměnila bych, nechtěla bych žít oploštělý nevědomý život. Občas se totiž stane, že mě život odmění, že prožiji nějaký krásný a hluboký okamžik, který stojí za všechnu tu práci a utrpení, kterým procházím na své cestě.  Takový prožitek mi dává sílu jít dál, kupředu, i když někdy nevidím za zatáčku.

Buďte sami sebou, hledejte a odkrývejte poklady, které uvnitř sebe máte. Stojí to za to. To, co prožijete, vám nikdo nevezme, dokonce ani smrt ne. Úroveň vědomí a otisky našeho života v nevědomí je to jediné, co si s sebou odnášíme na onen svět. V dalším zrození pak žijeme vnitřně bohatší život.

Autorka a zdroj textu : Barbora Müllerová