Jdi na obsah Jdi na menu
 


ODPUŠTĚNÍ

10600563_1455771448039484_2748437522770870247_n.jpg

 


Duše seděly kolem kulatého stolu a vybíraly si příští úkoly. Jedna z nich, silná a odvážná, vstala a ptala se:
– Tentokrát jdu na Zem naučit se odpouštět. Pomůžete mi s tím někdo?
Duše soucitně a snad i s jistým úlekem říkaly:
– To je jeden z nejtěžších úkolů… Někdy na to nestačí ani celý jeden život… Budeš tolik trpět… Je nám tě líto… Ale můžeš to dokázat… Pomůžeme ti…
Jedna z duší prohlásila:
– Budu na Zemi vedle tebe a pomůžu ti. Budu tvým manželem a budeme mít spoustu problémů. Většinou mojí vinou – a ty se budeš učit mi odpouštět.
Jiná duše si povzdechla:
– Tak já se stanu jedním z tvých rodičů. Zařídím ti těžké dětství, pak se ti budu plést do života, bránit ti v různých věcech, a ty se budeš učit mi odpouštět.
Třetí z duší řekla:
– Budu na Zemi jedním z tvých šéfů. Budu k tobě často nespravedlivá a arogantní, aby ses mohla naučit prožít si pocit odpuštění…
Ještě několik dalších duší dalo najevo ochotu se s ní v různých momentech v budoucnu setkat, aby jí umožnily pevně si vštípit schopnost odpouštět. .. Nakonec si tedy každá z duší vzala svůj plánovaný úkol, probraly ještě podrobně vzájemně propojený životní plán, v němž jedna druhou bude učit a vést k osvojení nové schopnosti… Pak se vydaly ke ztělesnění na Zemi.
Je však už vrozenou zvláštností výuky duší, že narozením se jejich paměť většinou všeho zbaví. Jen málo z nich se dovtípí, že náhody nejsou tak docela náhody a že jakýkoli člověk se v našem životě objevuje právě ve chvíli, kdy je nám třeba "lekce", kterou s sebou přináší...