Jdi na obsah Jdi na menu
 


Novoroční vize 1.1.2017

sam_7622.jpg

 

Nový rok sebou nese energii začátku.
Ti, co byli prozatím velmi uzavření, jdou směrem k otevřenosti, upřímnosti a pravdivosti k sobě. V posledních příspěvcích jsem vám psala, že jako zásadní vnímám v příštím roce otevřenost, zranitelnost, ale také vnitřní disciplínu, která nás povede k praktikování. Prostor na úhybné manévry se zase o něco zmenšil.

To, co odchází je lpění. Jakákoli připoutanost k tomu, co již neslouží, padá. Jakékoli srovnávání sebe sama s okolím a napodobování vzorů, učitelů, cizí moudrosti, je zkoušeno poznáním, že lze uplatnit jedině moudrost vlastní - prožitou a odzkoušenou. Jen víra v moudrost a inspiraci nestačí, je nutné si uvědomit, že to vy jste touto moudrostí a vždy jste byli. Je nutné se s ní propojit do hloubky, být moudrostí, žít moudrostí, prožívat jí naplno v sobě.

Odchází i lhostejnost k vlastním pocitům a emočním stavům. Nelze už ignorovat to, jak se cítíte, co právě teď prožíváte. Jste vedeni k zastavení a prožívání v sobě a naplno v roli pozorovatele všeho, co přichází. Uvědomit si, že je to vaší součástí (vašeho vědomí) a současně to nejste VY. Jakákoli lhostejnost a přehlížení těchto pocitů a emočních stavů povede k zastavení cest k útěku. Nepoznáte to ani nalevo, ani napravo. Nenajdete to nikde venku. Jedinou možností, která zůstane, je cesta přímo k sobě. Do sebe. Na to vesmír používá mnoho účinných nástrojů a dovede vás k sobě jakoukoli cestou.

Jestliže se budete vyhýbat vlastním stínům, cesty povedou přes stinný les. Jestliže se podíváte vlastním stínům do tváře, cesta se otevře a zaplaví jí světlo. Jakákoli falešná pozitivita projde očistným ohněm. Ten, kdo poznal své stíny, přijal je s pokorou a uvědoměním, září jako maják do dáli. Ten, kdo se obrací jen ke světlu a ignoruje stinná zákoutí, se postaví před zrcadlo toho, co odmítá, aby mu bylo umožněno nakonec vidět světlo ve všem, co je stvořeno. Jakýkoli odpor a strach promění v lásku. Neboť zde není ve skutečnosti žádný STÍN a ZLO, ale jen strach z nepoznaného a nepřijatého.

Vyvarujte se sebelítosti a pocitům viny. Ve všem, co JE, lze změnou myšlení vnímat pouze čistou lásku. Ve své jednoduchosti je všechno darem, láskou a vděčností. Podstatou sebelítosti je osobnost, která ještě hledá ochranu před zranitelností. Osobnost, která má strach otevřít se světu ve své nahotě, ukázat na sebe a říci: toto jsem já - ustojíš mě? A jestliže toto jsem já - ustojím sebe? Ten, kdo stále hraje roli spasitele, zatímco nezná vlastní stín osobních motivů, tuto roli odevzdá. Ten, kdo bere přehnané ohledy na ostatní, aby obrátil pozornost od sebe, pochopí, že k tomu, aby jeho ohleduplný a spasitelský čin odpovídal skutečné upřímné pravdě, musí nejdříve prožívat upřímný a pravdivý ohled sám k sobě. Jestliže nezná ohledy vůči sobě a dosud nechápe, proč je důležité mít sebe na prvním místě, aby jeho světlo spokojenosti a lásky k sobě, šířilo další vlny spokojenosti a lásky, bez falešného soucitu - lítosti, pak bude záměrně postaven před zkoušky výběru, zda já, nebo oni. A bude vracen stále tam i zpět, dokud neprohlédne všechno neupřímné, v odporu a ve strachu.

Sebedestrukce viny, strachu a sebelítosti je to, co drží v šachu jen člověk sám. Jen on vytváří své vlny a jen on si má svobodně vybrat, zda chce šířit ještě strach, či lásku. Zda se již vypraví do koutů svého prvotního zranění, ukáže světu svou pravou tvář, postaví se ruku v ruce se svou zranitelností - ztracenou částí své duše, která ho v tu samou chvíli posílí SILOU tak nezměrnou, že prohlédne, jaká síla, pravdivost a láska vychází z duše, která již našla svou celistvost.

 

sam_7627.jpg

 

Celiství a pravdiví jsme však jen tehdy, když se spojíme se všemi částmi naší duše, když je integrujeme, jakou svou součást a postavíme se celiství nikoli proti světu, ale jako nedílná součást světa. Tehdy zmizí oddělenost, vše splyne v jednotu a nebude již za co bojovat. Neboť když zmizí boj, odpor a strach z nepřijatého a zranitelného, zmizí i místo, které je možná ukryto před světem, nikoli však před Vesmírnými zákony a lekcím, které z toho vzejdou.

Důležitost dostane i jízdní řád života, neboť Vesmír není chaos. Vesmír má svůj pevný řád, který nelze pochopit lidským myšlením. Poznání a moudrost můžeme získat jedině přes své srdce, které vnímá a prožívá sebe samo v tajuplnosti života. Návrat ženské neustále se měnící a cyklické energie, je pro nás nesmírně důležitý, zůstává tu ovšem také potřeba rovnováhy a tou je mužský řád. K tomu je nutná i jistá vnitřní sebedisciplína - vnitřní mužský řád, který se v životě projeví jako ženská otevřenost a ANO vůči všemu, co přichází, byť je to neznámé. Zde mi přichází slůvko PRÁZDNOTA. A průvodci zdůrazňují důležitou otázku pro každého z nás do roku 2017.

Je to prázdnota, nebo je to ve skutečnosti jen otupělost a strnulost?

To, co považujeme za prázdnotu, je někdy jen strnulost duše a těla.
Stále hledáme prostředky, jak tuto svou vnitřní nenaplněnost nasytit. Sytíme ovšem něco, co nemá žádné pevné dno, takže veškerá energie, propadá do bezednosti a ještě větší prázdnoty.

Přestaň chtít měnit prázdnou díru v sobě. Prohlédni lákavou šeď otupělosti a strnulosti duše, kdy se zabýváš vším možným, namísto toho, abys šel/šla k sobě. Kdy mrháš svou energií, abys zaplnil/a prázdnotu, která nemůže být naplněna, pouze přijata. Přijmi, že jsi prázdnotou, že jsi dírou, která nemá naplnění, teprve tehdy se ukáže dno a tvoje naplněnost začne vzrůstat. Není nikde mimo tebe

Hledej v sobě, nikoli mimo sebe. Prohlédni svou lenost, svou otupělost a strnulost. Možná jsi již vyzkoušel/a všechno možné, byl jsi na tisíci terapií, seminářů a i když sis přinesl něco, co tě mělo potenciál posunout dál, znovu jsi ustrnul. Usnul/a jsi na vavřínech. Možná jsi jen věnoval/a energii sebelítosti, hněvu na ty, kteří tě měli "zachránit" a pomoci ti, uvědom si ale, že TY JSI TEN PŘIJÍMAČ, TY JSI TEN POSLUCHAČ, TY JSI TEN KDO TVOŘÍ Z TOHO, CO DOSTANE. Každý tento nedokonalý "člověk", který ti byl učitelem i mistrem ti jen ukázal s úsměvem: JE DOBŘE, ŽE MĚ VNÍMÁŠ JAKO NEDOKONALÉHO MISTRA, TO JE PROTO, ABYS POCHOPIL, ŽE MISTRA NEMŮŽEŠ HLEDAT MIMO SEBE. ŽE TY JSI TEN MISTR I ZDROJ.

Jste otupělí a strnulí, byť máte všechny odpovědi a víte dobře co máte dělat? A jestliže to víte, stejně to neděláte? Pak najděte svůj vnitřní řád. Přestaňte hnít ve stagnaci, prázdnotě a nenaplněnosti, zatímco vám vaše mysl předkládá, že nejste dost silní, tvořiví a dokonalí, abyste dokázali žít, to, co chcete, co milujete a co vás naplňuje tak, že nechcete nic jiného od východu slunka do západu.

Jedině žák dá všanc svůj potenciál do rukou vnějšího - vymyslete to za mě, udělejte to za mě - já nemám sil ani chuti do dalšího... raději promarním život, na kterém mi až tak moc nezáleží. Mistr však chápe svůj potenciál, žije ho i nedokonale, se všemi stíny i světlem, s emocemi, se vším, co přichází, neboť ví, že tento život může využít naplno - pro sebe a také pro ostatní.

Jestliže máte co sdílet, sdílejte to.
Jestliže víte, že máte nyní čas odpočinku, že jste se rozdali, odpočívejte, ovšem naučte se PŘIJÍMAT! Nikdo vám nic nedá, pokud váš přijímač přijímá 0%. Jestliže přijímáte ze všeho 10%, můžete také jen slyšet, vnímat a prožívat 10%.

Přestaňte se soustředit na změnu toho, co je teď a tady, namísto toho zkoumejte, jak by se dal změnit úhel pohledu na to, co žijete.
Není třeba měnit to ve vnějším světě, prozatím stačí změnit to uvnitř, to ostatní, pak již vyplyne samo.

Medituj znovu nad otázkou:
Je to prázdnota, nebo je to ve skutečnosti jen otupělost a strnulost?

Spoustu síly do nových začátků.
Miluj proces, miluj sebe v procesu.

 

FB: Shumavan