Jdi na obsah Jdi na menu
 


Láska ví, kam směřuje

 

736561_418712181535219_550022341_o.jpg

 

 

 

Každý, kdo má ve svém srdci lásku, soucit, pokoru a skromnost, rychleji pochopí nastávající dobu a bude se umět zapojit pro celek. Společnost zatím žije velice smutně jen pro své vlastní potřeby. Lidstvo je celek, který jde společně za pravdou a kdo žije ve lži, tak ten celek narušuje. A je stále mnoho těch, co žijí ve lži a narušují harmonické soužití v pravdě.
 

Je potřeba hodně světla, které přichází v těch velkých vlnách, aby se mohlo vše vyčistit. A to světlo a slovo známe v přítomnosti Ježíše Krista a jeho lásky. Nevznikne ale znovu stádo, pro stádo, ale společenství s jasným vedením skrze probuzené vědomí. Živé společenství jednotlivců , kteří ví, co je třeba. Kteří chápou, že čím méně budeme potřebovat, tím víc poroste náš Duch, naše vědomí a naše láska k bližním, která se stane samozřejmostí.
 

Přichází velké změny a každý bude postaven před rozhodnutí, kterou cestou se dál vydá. Křížová cesta končí, kdo ji využije a projde až do konce, porozumí té další... Na které se lidé spojí se svojí duší a porozumí, že je důležité se obrátit na správnou stranu. Jako nemůže být člověk zády ke slunci a zároveň čelem, nemůže být zapojen myšlenkami na cestu k Bohu a zároveň na cestu za užitkem, obrátit se jednoznačně buď k Bohu v sobě, nebo k hromadění majetku. Každý by si přál, aby to byl jeden směr, ale právě to rozhodnutí je pro každého tak důležité. Proto se na světě tak boří a ještě bude bořit ve velkém, aby se lidé obraceli správným směrem. Malé dítě, když se mu něco stane, když se mu rozbije hračka se obrací s pláčem na mámu. Ona je láska, ochrana a jistota. A tak podobně reaguje dospělý člověk celý život. Zůstane li sám v neštěstí obrací se k Bohu a je pro něho velké štěstí, když ho nalezne ve svém nitru a přestane být závislý na něčem z vnějšku...Kdy už neudrží tíhu marného snažení a v sobě samém nalézá lásku, trpělivost a světlo. Přijímá své těžké zkoušky jako další poznání, očištění a neprosí o pomoc, ale o sílu Ducha, aby to zvládl! Pro mnoho lidí je ale těžké rozhodnout se, kam svým životem chtějí směřovat. A proto je tolik potřeba, abychom si byli nablízku a vzájemně se podporovali a vždy ukázali ten silnější, tomu slabšímu, směr života a světla, tu cestu lásky, cestu srdce. O tom to je.
 

Každý, kdo se rozhodne stát se tím, kdo ukazuje a vysvětluje hlavně ve chvílích, když se někomu boří svět a on zůstává zoufalý a zmatený, dokáže být tou mámou, co pohladí a unese díky síle Ducha a Srdce vše i za druhé, potom plní to pravé poznání. To je milovat bližního, jako sebe samého.
 

Katastrofy jsou zoufalé, ale v růstu toho člověka v jiném čase je to opravdu vzácná chvíle. Tak vzácná, protože se ten člověk najednou probouzí a najednou je místo v té duši, má čas vnímat lásku a cítit pravou podstatu svého Já. Na světě je nepřetržitě mnoho míst, každý den, kde chybí ta máma a malý človíček si zoufá nad rozbitou hračkou a neví, že je třeba se obrátit pozorností do srdce, protože ta Boží láska je v každém z nás a čeká až se probudíme a nalezneme...
 

Kdo bude mít ve svém nitru důvěru, půjde rád novou cestou. Nikdo na ni nebude strkán, přemlouván, nucen nebo zván. Dobrovolná cesta to je a vede pod střechu POZNÁNÍ.

 

Přijala O.B.

 

 

 

 

Nemáme potřebu uplatňovat autorská práva a jakkoliv podmiňovat šíření našich příspěvků.Tlumočíme informace z kolektivního vědomí Kristovské setby, které má každý v sobě. Stačí se jen naladit a připojit.